Tohle je výzva! - Cosplay (1. část)

26. listopadu 2015 v 21:56 | Barica |  Cosplay
V minulém článku jste se mohli nejen dozvědět, že jsem antitalent na sledování filmů, ale hlavně, že jsem se kvůli karnevalu v tanečních rozhodla vytvořit svůj historicky první kostým - pro mě cosplay - a to princezy Leii (ze Star Wars). Rozhodla jsem se v pár dílech popsat postup svého snažení, takže tady je první část!

Kolik zbývá času?
Asi čtyři týdny - Nápad už mám, ale nemám ani šicí stroj ani látku ani nic jiného. Po přednesení svého plánu rodičům, konkrétně mámě, se setkávám jsem se zároveň s pozitivní reakcí (konečně chceš dělat něc kreativního!), ale zároveň s nevírou v mé schopnosti. On je tady totiž jeden opravdu velký problém - že neumím šít. Jedinkrát, kdy jsem pracovala se šicím strojem, tak to bylo u babičky, a ani tam jsem skoro nic nevytvořila. Navíc, většinu té doby jsme strávili zprovozňováním celé té věci, než skutečným šitím. Ale že bych se takovou maličkostí nechala zastrašit?

Asi tři týdny - Máma se rozhoduje, že mi stroj, v rámci rozvíjení mé kreativity, koupí. Jsem totiž přesvědčená, že se šití budu věnovat i později. Na zkoušku vytvářím nepovedený váček a něco mezi rukavicí a rukávem. Pak mě to přestává bavit.

Osm dní - Jdeme kupovat látku. Zatímco předcházející týdny jsem nedělala prakticky nic související s kostýmem, vypadát to, že teď už je vážně nejvyšší čas. Máma nejprve opět zpochybní mé schopnosti, jelikož je očividně toho názoru, že půl hodina koukání se na to, jak se babička sanží zprovoznit funkci dolní nitě, nestačí k vytvoření šatů. Nakonec ale přece jenom vcházíme do obchodu s látkami, kde vybíráme jednu vhodnou, necháváme si ji naměřit a odcházíme s prázdnými peněžeňkami. Ona to opravdu není levná záležitost, a celé tohle mi bylo umožněno opět v rámci rozvíjení mého zájmu v něco jiného než počítač.

Sedm dní - Jsem časově vytížena, takže se jen nadšeně se svým plánem svěřuji kamarádce.

Šest dní - Shánění návodů na internetu. Pát vhodných objeveno.

Pět dní - Za použití látky, nůžek a noční košile a za asistence našich koček, které berou tu bílou látku jako zpestření odpolene, vytvářím jakýž takýž tvar. Je příliš úzký, ale bouhužel nemám další pokusy navíc, takže si musím vystačit s tím, co mám. Také se snažím něco udělat se strojem, ale přestože jsem měla kurz u babičky, spodnínit se mi nedaří a nedaří navléci. Po více jak půlhodině to vzdávám. Jestli se mi podaří s tímhle přístrojem něco udělat, tak patvar trochu upravím o víkendu, a pokusím se udělat i rukávy, stejně tak jako pásek. Sama jsem zvědavá, jak to dopadne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama